Sestra Angelika Pintířová pracuje ve výchovném ústavu pro dospívající chlapce, je rozhlasovou moderátorkou a živým důkazem toho, že život řádové sestry není nudný.
Ano, odebírám ho a vždycky ho někde podstrčím. Z jednoho čísla jsem si okopírovala cvičení na záda a mám ho vylepené v pracovním koutku a cvičím podle něj.
Ano, o jedenáct roků staršího bratra, který je kněz, pak dvě sestry o čtrnáct a dvanáct let starší.
Jsem ráda, že nás bylo tolik. Musela jsem respektovat, že starší sourozenci potřebují klid na učení a nebrat jim logaritmická pravítka. Když mi pak bylo víc a sestry už měly rodiny, stala se ze mě žádaná teta, která mohla pohlídat děti.
Bylo mi třináct. Řeholnice jsem tehdy znala, ale bylo to za totality a mě to tímhle směrem vůbec netáhlo. Boromejky k nám jezdívaly na faru uklízet a já se jen tak ze zvědavosti jedné z nich zeptala, jak se někdo stane řeholnicí. Netušila jsem, že právě ona se za mě už dlouho modlí. Řekla, že je to jednoduché: „Poprosí se generální představená a ona tě pošle studovat do Prahy nebo Brna, kde máme tajné domečky.“ A ve mně to začalo vrtat.
Odpověď sestry Angeliky a pokračování rozhovoru najdete v květnovém čísle časopisu IN! - dívčí svět.
Pozn. redakce: Sestra Angelika mimo jiné nabízí své naslouchající ucho a otevřené srdce ve službě duchovní podpora zde na signálech. Neváhejte se na ni s čímkoliv obrátit :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.