...jako od dědečka!

aaron gilson  flickr.com [online]. creative commons

Když nám něco mile chutná, řekneme, že je to jako od babičky. Na prázdniny se jezdí většinou k babičce a v kostele či brzo ráno v obchodě potkáváme babičky. Ale co dědové? Nejsou trochu odstrčení?

Je jedna oblast, kde mám pocit, že dědové výrazně vedou nad babičkama, a to je film. Vzpomněla jsem si na několik filmů, kde babičky buď nejsou, nebo spíš trochu prudí. Ovšem dědové, to jsou velcí sympaťáci, mají pochopení pro hlavní hrdiny, v lecčems jim pomáhají a vůbec, jsou to správní chlapi. Nebo se z nich správňáci během filmu stanou. To jsou ty příběhy, kde je děda zpočátku morous, ale díky mnoha okolnostem se úplně změní k lepšímu. Na kolik takových filmů si vzpomenete vy?

Moji dědečci

Měla jsem to štěstí, že jsem zažila oba své dědečky. Každý byl úplně jiný. Jeden často hartusil, zlobil se, že zlobíme, a jako malé děti jsme před ním měly velký respekt. Druhý dědeček byl naopak usměvavý, říkal nám různé hádanky a básničky a ve skříni měl krabičku, kde pro nás vždycky našel nějaký bonbón či lízátko.

Dokončení článku najdete v říjnovém čísle časopisu IN! - dívčí svět.

Více informací o časopise: www.info.in.cz