Юлия Савенкова flickr.com [online]. creative commons
Jirka je úplně jiný než ostatní kluci ve třídě. Jsme dobří přátelé už od páté třídy a společně s Šárkou, která sedí se mnou v lavici, jsme si za ty roky užili spoustu legrace a nadělali plno průšvihů. Ještě na začátku školního roku bych řekla, že naši trojku nemůže nic rozdělit. Jenomže poslední týdny je něco jinak než předtím…
„Jé, ten je krásný! Můžu se podívat?“ Šárka ani nečeká na odpověď a už mi řetízek bere z ruky. „Ten jsi dostala od vašich?“
,,Ne. Ten je od Jirky,“ zašeptám a připadám si trochu provinile.
,,Nepovídej!“ Šárka překvapeně zvedne obočí. „Že ses ani nepochlubila! Odkdy Jirka dává kámoškám takovéhle dárky…?“
Ani nevím, proč jsem jí ho neukázala dřív. Možná proto, že mi neunikly Jirkovy letmé pohledy, se kterými se setkávám častěji než předtím. Možná proto, že společné vtipkování, které mezi námi třemi vždycky jiskřilo, teď trochu vázne. Možná proto, že Šárka dostala od Jirky k narozeninám jenom čokoládu, zatímco já tenhle krásný dárek…
Od odpovědi mě vysvobodí zvonění na přestávku. Rychle si balíme věci, protože další hodina je tělocvik. Šárka mě pozoruje, jak si zapínám přívěšek kolem krku.
Více informací a objednávky na: www.info.in.cz
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.